Řekněme si to narovinu – život s HSP (tedy Highly Sensitive Person) není žádná procházka růžovým sadem. A když k tomu přidáš práci letušky, můžeš si být jistá, že stres a přetížení smyslů tě budou pronásledovat jako indický pasažér, co si zapomněl říct o whisky (tady jde totiž o život! 😅).
Co je to HSP?
Pro všechny, kdo o tom ještě neslyšeli (a prosím, nepleťte si to s HIV – na to nám co tři roky dělají testy), HSP znamená Highly Sensitive Person, tedy „vysoce citlivý člověk“.
Možná si říkáte, jak jsem to na palubě mohla celé ty roky vydržet. Lidé s HSP totiž vnímají mnohem intenzivněji hluk, pachy, prudké světlo nebo třeba i teplotu. A navíc se cítí nesvůj v prostředí, kde nemají dostatek osobního prostoru – takže letadlo je ideální „hřiště“ pro naše nervy. 🤯
Proto taky nemám ráda diskotéky s hlasitou hudbou, blikajícími světly a těmi lidmi, co se na mě lepí a poskakují v rytmu, kterému nerozumím.
Jsme vlastně chodící radary, které skenují všechno a všechny, i když by radši ne. A když se nám při tom přehřejí obvody, nervozita vystřelí na maximum, protože nestačíme zpracovat všechny podněty, které k nám proudí.
Jak to vypadá s HSP na palubě?
Přiznávám, ze začátku to byl boj. Stovky pasažérů v malých kabinách, tělo na tělo bez úniku. Schovat se do kuchyňky? Ne, od toho tady nejsem…
Musela jsem se jako profesionální letuška přemoct! Největší krize přišla v saúdskoarabské Džiddě, kde bylo tolik křičících lidí, mávání palubními lístky a tlačení se na mě, že to připomínalo mateřskou školku pro seniory. 😅
Venku jsem vypadala klidně a profesionálně, ale uvnitř mě zuřil hurikán! 🤯 Nejradši bych se zavřela do komůrky na košťata (bohužel v letadle žádná není), zhasla světlo a dala si pauzu.
Další výzva byla stát před kabinou při demonstračních videích, kdy mě sledovalo sto párů očí – a to jsem to ani neprováděla osobně, jen se video přehrávalo na obrazovkách!
Pomohlo mi, když jsem se pomalu rozhlédla po pasažérech, nešla očima po náhodných bodech, ale koukala postupně na každého. (Ne, nepředstavovala jsem si je nahé, i když… léčebný potenciál by to mít mohlo. 😂)
A víte co? Ačkoliv na nás některé národnosti koukají jako na celebrity, po chvíli je to prostě omrzí. Z těch stovek očí nás sleduje jen asi čtvrtina – a i tu to po čase přestane bavit. 😏
Spouštěč může být i nepříjemné prádlo
Představte si mě – běžím s vozíkem, zpocená jak po maratonu, a najednou mě kostice podprsenky začne nečekaně šťouchat do žeber a řezat ramínko. Nepříjemné, bolestivé, a úzkost roste. Odejít nemůžu, protože jsem zablokovaná kolegy s vozíky zepředu i zezadu (a nehodlám je otravovat, aby mi uhnuli a zpomalili servis). Takže si to odtrpím do konce letu.
V předstírání a maskování vnitřního pekla jsem už skoro mistr. Hlavně nedat nic na sobě znát! 😅 Takže příště? Už žádná kosticová podprsenka! Nejlépe i bezešvá! A cedulky zevnitř? Bez milosti odstřihnout! 🫡
HSP do každé rodiny
Jsme sice trochu masochisti a náš vnitřní radar nám často hází klacky pod nohy, ale když najdeme správnou rovnováhu, je ta citlivost obrovský dar (alespoň to tak píšou na internetu 😜). I když nás podprsenka škrtí a hluk v letadle ničí nervy, máme super schopnost empatie a citlivosti. A někdo takový na palubě prostě chybět nesmí. Letuška do každé rodiny! Teda paluby. 🫡
